NEVHODNE.NAZORY.CZ

Názory, informace a články

Sekce: Zajímavosti >> O poklad kapitána Neda >> Kapitola 1. Na lodi

  Dnes je: 27. 7. 2021 20:30 a svátek má: Věroslav       

carka
carkaÚvodní stránkaO poklad kapitána NedaHodnocení filmůVýdělky na internetuHodnocení webových stránekVlastní Programy

Na lodi


Hrom burácel a blesky létaly všude po moři. Loď se kymácela ze strany na stranu a odolávala silným nárazům vln o stěny lodi. Loď byla stará a byly na ní patrné staré šrámy od různých bitev a nárazů do přídí jiných lodí. Na pravé straně bylo 7 malých okének, které byly vyrobeny ze dřeva a sloužily pro hlavně děl. Oproti tomu na levé straně těchto dělostřeleckých míst bylo 8 a to z toho důvodu, že kapitán byl levák. Tato ojedinělost dělala z kapitána výborného taktika při boji. Díky štíhlé stavbě trupu a silných širokých plachet, byla loď Conqueror takřka nedosažitelná.
Teď však kapitán ustaraně stál u kormidla a pevně tiskl oběma rukama kormidlo. Byla už skoro tma. "Už abychom tam byli", pomyslel si. "Jakmile se setmí, nebudou vidět útesy ostrova…“ zamumlal si polohlasně - spíš pro sebe, než pro ostatní. Co naplat. Počasí nikdo neporučí, a kdyby to jen trochu bylo možné, kapitán Neb, jak mu pro jeho velký špičatý, do zobáku tvarovaný nos, říkali, by byl první, který by si lstí nebo penězi toto privilegium získal.
Konečně se začínal na obzoru objevovat nový objekt. "Diamanta", povzdychl si Neb. Kapitán dal toto jméno ostrovu, protože tvarem připomínal broušený diamant. Nejen tvarem! Kapitán jako jediný z posádky znal cestu, jak se dostat k ostrovu, aniž by loď narazila na útesy, mělce uložené těsně pod hladinou mořské hladiny a aniž by se nechal strhnout po proudu, který se ze začátku tváří přátelsky, ale pak s dalším přívalem se dostane do nadvlády a ovládne loďku naplno a žene ji nemilosrdně na špičaté útesy skal na pobřeží. Ne, že by kapitán byl někdo, kdo si chamtil poklad pro sebe, to ne - jen zde ukrýval svůj podíl a podíly zlata své posádky, když si to přáli. Pokud ale nechtěli, Neb vždy svůj slib dodržel a jejich odměnu jim vyplatil. Protože byl ostrov ještě daleko, kapitán si mohl v klidu znovu zopakovat to, co se dnes přihodilo. Nebylo to u něho nijak neobvyklé. Dělal to vždycky. Tímto způsobem získával přehled nad tím, jak jeho muži bojují, kolik jich má naverbovat, kolik mužů ztratil a mohl tím zjistit slabiny své taktiky. Také se občas zaměřoval na nepřátelskou ofenzivu, neboť i oni ji mohli někdy převzít a piráti se začít bránit a je docela možné, že se s ní ještě někdy setkají. Přece jenom - moře je velké a cvičiští v zemi moc není.
I tentokrát se scénář vyvíjel velmi podobně. Neb a jeho muži dnes přepadli fénickou obchodní loď, která se vracela zpět do své země a vezla utržené peníze za koření a jiné zboží. Námořníci byli řevem a rychlostí, se kterou piráti zaútočili na loď tak ohromeni, že se zapomněli z počátku bránit. Až po chvíli se jim vrátil do nohou cit a počáteční stuhlost opadla. Tasili meče a vrhli se do boje. Ale pozdě. Nebovi muži byli sehraní a málo které vojsko by se mohlo rovnat jeho dobře cvičené posádce. Než se mohli obchodníci vzpamatovat, polovina posádky už ležela nehybně na zemi mrtvá.
Kapitán fénické lodi se jen ustrašeně ohlédl, když zaslechl výkřik a zděšený řev svého prvního důstojníka a věrného přítele Francise, který byl sražen k zemi. Určitě se snažil vykrýt jeden z mnoha seků, které byly na něho metány starším, asi čtyřicetiletým pirátem. Ten měl na sobě oblečeny potrhané staré modré kalhoty. Košili, ani žádné tričko neměl. Na jeho chlupy zarostlé hrudi vysvítaly jako pukliny ve skále jizvy, které utržil v mnoha bitvách. Francis dostal tupou ránu jílcem kordu do obličeje a upadl na zem. Před očima měl všechno rozmazané. Když konečně dokázal zaostřit, uviděl před sebou piráta, který se natahuje, že mu zasadí smrtelnou ránu. Francis zahlédl usměvavou tvář piráta, jeho, jako uhel černé, se smutným leskem se odrážející, oči a škodolibý úsměv, ve kterém bylo poznat, že už moc zubů nemá. Napřáhl se. V tom se ozval výstřel. Pirát stuhl. Měl pořád nasazený svůj úsměv i postoj. Ale bodnutí neuskutečnil. Spadl a složil se vedle Francise. Ten se otočil směrem, odkud zazněl výstřel.
Byl to jeho kapitán. Ten, který ho vedl po tolika plavbách, ten, kterého měl rád jako přítele i svého nadřízeného a který byl spravedlivý. Ve tváři kapitána se zračila zloba, nelibost a opovržení nad takovými tvory, jakými jsou piráti. Zachráněný mu úsměvem naznačil poděkování, sebral mrtvému pirátovi kord a vrhl se zpět do bitevní vřavy. I kapitán to neměl lehké, teď když vystřelil svůj jediný náboj, neměl kromě své šavle a dýky žádnou zbraň na obranu. Ne, že by mu to vadilo - on sám byl i v horších situacích. Snad bude mít i dnes štěstí. Vrhl se do boje a nelítostně bojoval se zbytkem své posádky.
Piráti byli neúprosní. "Hej! Clawe, Scare! Pojďte se mnou!", řval jeden pirát na své dva druhy ve zbrani a ukazoval směrem ke kapitánovi fénické lodi. Oba ho poslechli. Claw svým drápem, který měl na ruce, námořníkovi, s kterým bojoval, roztrhl obličej, a Scar provedl výpad a pomocí finty, s kterou dostal už mnoho lidí, bodl protivníka přesně mezi oči. Ten se okamžitě skácel bez dechu na palubu.
Kapitán se bil jako lev. V jedné ruce držel šavli a v druhé svíral svou dýku. S touto kombinací byl takřka nepřemožitelný. Byl vysoký, statný a mohl si dovolit bojovat odvážněji než ostatní. Srážel k zemi své nepřátelé, jako by to byli nějaké kusy shnilého dřeva. Claw, Scar a Thug běželi, aby svým přátelům pomohli z nesnází a zbavili se kapitána. Chce ho živého, řval ještě Thug na své dva druhy. O to obezřetněji museli bojovat a nastražit na kapitána past.
Pro tyto situace měli spolu smluveny signály, nacvičené různé situace a vytvářeli mezi sebou skupinky, které se pro různé situace specializovaly. Trojka, která právě běžela zajmout kapitána, se pro tento účel cvičila. Bylo to na všech lodích, které přepadávali téměř stejné. Jejich práce se vždycky lišila jenom v tom, jestli se kapitán bránil a hrdinně se snažil bojovat až do konce, což se mu díky lsti vychytralých pirátů stejně nepovedlo, anebo jestli se snažil utéct, což na lodi, kde je kolem ní moře, je téměř nemožné – při tom na záchranný člun mohl klidně zapomenout. Ten totiž trvalo dlouho spustit na hladinu a byli k tomu potřeba ještě další dva muži. Navíc – jeden člověk na pramici nedokáže pádlovat tak rychle, aby utekl lodi a dělům.
Jakmile Thug, vůdce této trojky, vyhodnotil situaci, zakřičel na ostatní signál: „6!“. Ostatní piráti se, jakmile zaslechli povel, snažili co nejvíce stáhnout a udělat prostor pro připravovanou akci. Lest byla následující. Kapitán, který nechápal, co se děje, protože ti, s kterými před chvíli bojoval, ustoupili, se snažil je pronásledovat, ale do cesty mu vpadli dva bojovníci. Každý z jedné strany. Byli to Claw a Scar. Ti měli za úkol kapitána zabavit a unavit ho svým bojem. Účel byl ustupující oběť co nejvíce natlačit ke kajutě. Mezitím třetí člen skupiny, v tomto případě Thug, nepozorovaně vylezl na kajutu a v pravou chvíli seskočil na nic netušícího kapitána. Následující okamžiky se už různily podle toho, co bylo při ruce, jak silná byla oběť a vysoká kabina. Někdy využívali přehození provazu přes osobu, někdy oběti skočil pirát na záda a srazil ho k zemi, někdy mu přehodil přes hlavu pytel a mezitím mu spolubojovníci vzali jeho zbraně. Tentokrát zvolil Thug metodu, která byla nejrychlejší a nejúčinnější. Vzhledem k tomu, jak byl kapitán vysoký, mu také nic jiného nezbývalo. Kdyby na něho skočil, mohlo by se stát, že by ho k zemi nesrazil a potom by hrozilo, že ho ze sebe kapitán setřese a potom bude riskovat Thug vlastní život. Další variantou bylo přehození pytle – i to bylo velmi riskantní, neboť kapitán držel v jedné ruce dýku a mohl by rychlým pohybem Thugovi ublížit, nebo ho dokonce i zabít. Proto musel Thug zvolit jinou variantu, kterou je úder do spánku. Bylo to rychlé, a pokud oběť nic netušila, tak to nebylo ani riskantní.   Kapitán ustupoval. Snažil se ubránit a zdálo se, že je trochu zaskočen jejich vitalitou a neúnavným dorážením na jeho osobu. „Co naplat. On se nevzdá“, pomyslel si. „Když zemřít, tak čestně“ a bojoval dál. Nevšiml si, že ustupuje, když najednou zaslechl hlas jednoho, ze svých mužů: „ Kapitáne, pozor!“ Bylo pozdě. Zezadu se, jako vítr tichý, v rozevlátém černém plášti, snesl na kapitána Thug a rychlým, nacvičeným úderem rukojeti dýky ho zasáhl do spánku. Kapitánovi se všechno zamlžilo, upustil zbraně, zamžoural a najednou měl před sebou jenom tmu. Nekonečnou černotu.
Boj pokračoval dál. Ozýval se smích pirátů, kteří likvidovali ostatní námořníky a vystrašených féničanů, kteří se snažili chopit zbraní a pomoci svým spojencům, řinčení chladných zbraní a občas rána z pistole. „Nemají kapitána! Kapitán je mrtev!“, ozýval se posměšný řev pirátů. To posádku ještě více demoralizovalo a snažili se zachránit si své životy. Přestali se řídit rozkazy svých nadřízených důstojníků a bezhlavě a na vlastní pěst se vrhali do bitevní vřavy. Na to piráti čekali. Kosili je svými šavlemi, bodali do nich kordy a temný smích se rozezníval po celé lodi. „Nikdo se odtud nedostane živý! Všechny vás pobijeme!“  Zanedlouho se tato slova vyplnila. Piráti nešetřili nikoho. Každý, kdo se snažil klást odpor, byl ještě navíc surově zbit a pak svázán hozen do vody.
Na palubě lodi zavládlo mrazivé ticho. Ve vzduchu byl cítit pach mrtvol. Po palubě, kde stékaly čúrky krve, se ozval přesný rytmický krok sebejistého kapitána pirátů. Kapitána Neda. „Přiveďte mi kapitána.“ Rozkázal. Thug a Scar přitáhli polomrtvého kapitána, který byl ještě stále v bezvědomí.
„Proberte ho!“ křikl a další námořník přispěchal s vědrem vody. Vylil jej fénickému veliteli na obličej a ten vodu začal prskat. Hned se mu vrátila nová síla a začal s sebou škubat. Marně. Piráti ho pevně drželi. Kapitán se rozhlédl a zjistil, že všichni jeho muži jsou mrtvi. Všude jen mrtvoly, krev a občas rozeznával na zemi sťaté hlavy.
„Kde máš zlato?“ Zněla první Nedova otázka.
„To se nikdy nedozvíš!“ Zněla ostrá odpověď.
Nedovi se tato odhodlanost líbila. Mohl na ní demonstrovat, jak dokáže zlomit lidskou vůli a jak dokáže přesvědčit i nejzarputilejšího muže, aby se doznal k čemukoliv.
„Nevadí, najdu si jej sám.“ Zněla Nedova odpověď. „Najděte truhlici!“ Vydal rozkaz a sám čekal, sledujíc oči hrdého kapitána. Zavolal si Clawa a něco mu pošeptal. Claw se uchechtl a odběhl na palubu lodi Conqueror. 
Za chvíli si ozvalo: „Máme zlato!“ A piráti donesli truhlici plnou zlata. Mohlo tam být asi 500 zlatých.
„Kde je zbytek?“ Chtěl vidět Ned po posledním vojákovi, který z celé fénické lodi zbyl.
„Neřeknu!“ Kapitán se usmál. Vypadalo, že je v dobrém rozpoložení.
„Vezměte jídlo a vodu, co tu mají a odneste je na Conqueror!“ zněl další rozkaz. Na tento rozkaz posádka přitáhla a upevnila lana lodi a ty k sobě bokem přirazily. Poté piráti vysunuli schůdky z obou lodí a vytvořili takovou lávku, přes kterou bylo možné sudy s jídlem a dalšími věcmi dopravit až na Conqueror.
„Tak kde je zbytek?“ Zeptal se Ned zajatce o něco ostřejším hlasem. „Nic neřeknu!“ zněl rozhodně jeho hlas. „Tak neřekne…“ – mrmlal si pod vousy spokojeně kapitán. Najednou se zničehonic objevil Crew a v ruce měl kord. Ten Měl však do běla rozžhavenou špičku. Podal ho kapitánovi a oči mu spokojeně zajiskřily. Ned byl neobvykle dobrý šermíř. Dokázal se vyrovnat dvanácti mužům a v rychlosti šermu byl téměř nedostižný. Féničan ani neviděl, jakým způsobem se mu špička dostala ke krku. Ucítil její žár, ale neucukl. Ned vojákovi přejel po hrudi kordem a na tělo mu vyřezal svůj monogram. Velké tiskací „N“. Vojákovi se začaly na těle objevovat krůpěje studeného potu, zaťal zuby, aby z něho nevyšla ani hláska. Ned se rozesmál. Měl ledovou barvu hlasu a jeho pohrdavý tón dokázal každého znechutit.
„Kde je ten zbytek?“ Zopakoval svou otázku Ned. Chvíli bylo ticho. Mlčení. „Tak ty mlčíš?“ Voják se chvěl strachem. Nic z něho nevyšlo. „Podívej se na svou loď. Pořádně si ji prohlédni. Vidíš ji totiž naposled.“ Voják se rozhlédl. Viděl své milované plavidlo, se kterým zažil mnoho dobrodružství, těch plaveb, které spolu podnikli! Těch lidí, kteří se tu vystřídali…
Najednou se ozvalo: „Podívej se mi do očí!“ To Féničan neudělal.
Najednou něco zasvištělo vzduchem a ozval se zoufalý výkřik. Výkřik obrovského návalu bolesti. Voják se svalil na zem. Ruce měl svázané za zády. Byl bez oka. Válel se po palubě a zoufale křičel. Posádka se začala smát. Všichni byli jako u vytržení, jen Ned měl chladnou hlavu a pohrával si s myšlenkou dalšího mučení.
„Tak kde je zbytek? Ptám se tě naposledy!“
„Žádný zbytek není. Ta truhlice, kterou jste si vzali, byla všechno, co jsme utržili… Opravdu!“ V jeho hlase zazníval hlas zoufalství a prohry. Tento tvrdý voják byl zlomen.
Ned se usmíval. „Já vím!“ Hlesl. „Věděl jsem to i předtím. Přivažte ho ke stěžni. Za chvíli odplouváme!“ Ned sešel do podpalubí. Zkontroloval, zda je všechno potřebné odneseno. Poté se odebral na palubu své lodi.
Conqueror se odpoutal od fénické lodi a pomalu se od ní vzdaloval. Ned nakázal: „Děla na pravoboku připravit k palbě! Kdo strefí kapitána, má o deset zlatých víc! Do toho. Potopte tu bárku!“ A piráti jako v extázi začali pálit do vraku lodi, která dříve bývala chloubou královského obchodního loďstva.
Ned si ještě vzpomínal, jak se jeden pirát trefil do stěžně, u kterého byl přivázán kapitán. Loď šla pomalu ke dnu.
Ještě teď byl kapitán sám na sebe a na svou posádku hrdý. Ztratili pouze dva muže. Jeden byl zastřelen a druhý byl ubodán přesilou. Škoda. Byli to dobří muži. Uloupené zlato už bylo dávno přerozděleno a každý měl svůj zisk u sebe. Většina posádky o výhru hrála karty, někteří si své úspory schovávali u kapitána.
Ned se probral ze svého rozjímání nad prožitým dnem a pohlédl na moře. Už byli blízko ostrova Diamanta. „Svěsit plachty a spustit kotvu!“ Zaburácel hlas kapitána. „Spustit veslici na vodu. Tom a Savage pojedou se mnou.“ Kapitán potřeboval mít s sebou někoho, kdo bude veslovat. Vzal si truhlici do poloviny plnou zlaťáky a nastoupil do loďky. On sám stál a přikazoval, jakým směrem se bude veslovat, protože proudy zde byly velmi zrádné a pokud by neposlechli, nemuseli by se už z této plavby vrátit nazpátek živí. Kapitán velmi často měnil své rozkazy. Několikrát se dokonce museli vrátit, někdy projížděli takovou smyčkou, takže se ocitli o pár metrů zpět ale byli posunuti o dva metry na jinou stranu, než byli před chvílí. Cesta z lodi na ostrov byla sice dlouhá asi jen dvě stě metrů, zato ale trvalo dvě hodiny, než tam námořníci dopluli.
Na ostrov však šel Ned sám. Oba námořníci museli zůstat v loďce a čekat, až se vrátí. Rozkazy znali z minulých plaveb. Byly pořád stejné:
Kdo neuposlechne kapitánova rozkazu a půjde za ním, ten bude oslepen a bude mu vytrhnut jazyk. Poté bude vysazen v přístavu a bude muset žít jako žebrák a skrývat svou pravou totožnost piráta.
Sama tato skutečnost byla celkem nemožná, neboť Nedovi muži měli vytetované písmeno N těsně pod zápěstím levé ruky.
Kapitán vzal truhlici, hodil si ji na záda a skočil do vody. Oba piráti jej sledovali, než se jim ztratil v dalekém houští. Kam asi šel? To nevěděli. Mohli se však jen domnívat…


Jméno:
Vzkaz:
copyright 2009 acantophis Poslední aktualizace: 20/12/2010

 

reklamy

Valid XHTML 1.0 Transitional Valid CSS!